Upřímně – vždycky jsem měl čaj spojený spíš s nemocí. Když mě bolelo v krku, uvařil jsem si pytlík něčeho ovocného, vypil to horké a bylo. Ale nikdy jsem si čaj neužíval. Až do chvíle, kdy jsem náhodou ochutnal japonský zelený čaj. A všechno se změnilo. Nevím přesně, co mě na tom tak zaujalo – jestli ta úplně jiná, čistá chuť, nebo celá ta atmosféra kolem. Ale faktem je, že dneska už si bez šálku dobrého japonského čaje neumím představit den. A ne, nejsem žádný čajový expert. Jen obyčejný člověk, co si zamiloval jednoduchý rituál s nečekaně silným účinkem.
Hlavně ta chuť. Když si uvaříte třeba Senchu, zjistíte, že zelený čaj nemusí být hořký nebo mdlý. Je svěží, trošku nasládlý a má v sobě něco, co těžko popsat – takovou čistotu. Gyokuro je zase plnější, skoro jako čajový samet. A Matcha? Ta mě nejdřív trochu zaskočila – práškový čaj, co se šlehá bambusovou metličkou? Ale jakmile jsem to zkusil, stal se z toho ranní rituál, který mě nakopne líp než kafe. A co mě fakt baví – každý z těch čajů má jinou atmosféru. Některý si dám, když potřebuju soustředění, jiný, když si chci jen v klidu sednout s knihou. Často si připadám jako v jiném světě.
V tom japonském, kde se zpomalí čas a člověk najednou slyší sám sebe. Na japonských čajích mě baví i to, jak se u nich víc přemýšlí o kvalitě a přípravě. Není to o tom hodit sáček do hrnku. U kvalitní Senchy nebo Gyokura se člověk naučí vnímat i teplotu vody, čas louhování, barvu nálevu… ale nebojte, není to žádná věda. Spíš zábava, něco jako malý čajový obřad, který si uděláte po svém. A nejlepší je, že dobré japonské čaje už se dají koupit i u nás. Žádné kompromisy – opravdová kvalita přímo z Japonska. Stačí si vybrat a ochutnat. Protože to není jen o čaji. Je to o zpomalení. O chvilce pro sebe. O čisté, přírodní chuti, která vás nezahltí, ale naopak zklidní.